Noc s Andersenem

Neuběhl ani rok a některé děti čekalo spaní ve škole. Sraz měly s paními učitelkami v pátek 1. dubna v šest hodin před školou. Rodiče předávali své ratolesti s radostí a myšlenkami na příjemný večer bez dětí. I děti se na tento večer velice těšily. Po příchodu do školy se šly převléci do šatny a následně se odebraly do svých tříd, kde pro ně měly paní učitelky připravený program. Nejprve si děti připomněly, kdo to byl pan Andersen a jaké krásné knihy napsal, také si vyluštily křížovku, která jim řekla, že je čeká setkání s panem Andersenem. Vzhledem k tomu, že je pan Andersen skoro 150 let po smrti, zkusily si ho děti vyvolat. Ovšem pan Andersen se nedostavil. Asi měl „moc práce“. ,,Snad nás nepřijde strašit v noci!‘‘ znělo z dětských úst. Byť se děti těšily, že uvidí ducha pana Andersena, možná ještě víc se těšily na pizzu, kterou měly k večeři. Po večeři si děti zahrály na Sherlocka Holmese. Do ruky dostaly baterku a plánek, který jim napovídal, ve kterých místnostech na ně čekají detektivní záhady, které musely rozluštit. Za každý vyřešený úkol dostaly děti kousek odstřižku. Když už je měly všechny, odebraly se do svých tříd, kde je měly složit dohromady. Na jedné straně se jim zjevil Artur Conan Doyle, anglický spisovatel detektivek, proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, na straně druhé na ně čekal dopis od pana Doyla. „Máme splněno! A teď už si můžeme připravit spinkání, převléci se do pyžámek a hrát si?‘‘ ptaly se děti. Jelikož se děti na tuto část večera těšily asi nejvíce, nechaly jim paní učitelky volnou zábavu. Někteří hráli hry, někteří si četli a jiní sledovali pohádku. Kolem půlnoci se všude zhaslo, škola utichla a děti se odebraly ke spánku. Ráno je probudila pohádka. Následovala ranní hygiena, vydatná snídaně, nepříjemné balení a rozloučení se s „Nocí s Andersenem“.