Detail fotogalerie

Škola v přírodě Jívka (2.A, 2.B)

Naše putování do minulosti jsme začali již v květnu v Pardubicích návštěvou výstavy o pravěkém člověku. Začátkem června jsme se přesunuli do Podkrkonoší do krásné a klidné přírody. Netušili jsme, že tak klidná však nebude. Hned první den jsme si našli místo v blízkosti řeky a bohatých lovišť. Postavili jsme jednoduché příbytky, protože jsme nevěděli, jak dlouho zde budeme tábořit. Hned poté jsme vybudovali i pasti na mamuty. Společnými silami jsme pak vytvořili jednu obrovskou jámu, přikryli větvemi, chvojím a listím. Průběžně jsme nastražené pasti kontrolovali. Co kdyby alespoň zajíček! Původně zcela vyčištěný les s úhlednými hromádkami větví se jako mávnutím kouzelného proutku změnil v les plný nástrah. Jaké bylo naše překvapení, když se v některých pastech objevil úlovek. Ten jsme oslavili rituálním tancem v maskách za doprovodu dijeridou (čti didžeridu). U velké pasti jsme se nemohli delší dobu dočkat žádného úlovku, proto jsme nacvičovali alespoň hod oštěpem. Doufali jsme, že se nám to bude v příštích dnech hodit. A dočkali jsme se. Při jedné výpravě jsme se museli maskovat a pomalu plížit, abychom se dostali do blízkosti asi třiceti koní. Byli velmi zvědaví a pomalu se k nám přibližovali. Tito koně jsou od mládí celoročně chováni pod širým nebem na pastvinách. Moc se nám líbili, ale měli jsme smůlu. Patřili totiž sousední tlupě sběračů a lovců. Při cestě zpět temným lesem jsme museli jít těsně za sebou, protože cesta byla strmá a každým krokem hrozilo zapadnutí do bažiny. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než projít středem močálu, který jsme překonávali skokem nebo zhoupnutím na laně. Museli jsme být soudržní a lano si navzájem podávat tak, aby i slabší a méně zdatní členové tlupy nebyli ohroženi divokou zvěří a příslušníky znepřátelených kmenů. Při hledání nových lovišť jsme dvakrát přeplavali jezero až k Medvědí jeskyni. Cesta byla vyčerpávající. Dlouhou soutěskou jsme se dostali až k severoamerickým bizonům. Od nich jsme si udržovali dostatečný odstup, jelikož ve stádu bylo malé telátko. Rozběsněná zvířata nás přesto pronásledovala a zahnala nás zpátky až k Medvědí jeskyni, kde jsme si zachránili holé životy. Po návratu do tábořiště jsme byli nuceni si vyrobit nové oblečení a luky. Večer starší kmene připravili zkoušku našich dovedností. Ve tmě jsme museli najít cestu podél liány, najít odvahu a strkat ruce do opuštěných doupat a po hmatu poznávat, co se v nich nachází. Někteří z nás na krátkou chvíli ztratili směr, ale s pomocí starších kmene jsme našli správnou cestu. Po této strastiplné pouti, kdy jsme nevěděli, kam vlastně jdeme, jsme si ještě museli vzpomenout, co v kterém doupěti bylo. Teprve druhý den nám starší kmene prozradili, že tato zkouška je prvním krokem k tomu, aby z nás jednou mohli být velcí lovci. Tím, že jsme ji splnili, pro nás začalo období, kdy můžeme samostatně lovit menší kořist v blízkosti naší osady. Věděli jsme, že nás čeká už jen rozloučení s neobyčejnými zážitky, s údolími lemovanými strmějšími svahy, hřebeny, jejichž překonávání skýtalo nádherný pohled do širokého okolí. Cesta do minulosti byla jako pohádkový výlet, během něhož jsme zapomněli i na všední starosti. Domů jsme se ale těšili. Kompletní fotogalerii najdete na adrese: http://zsbrve.rajce.net/2014-06_-_Jivka_2ABhttp://zsbrve.rajce.net/2014-06_-_Jivka_2AB. Jméno i heslo: zsbrve