TÁBOR S VEVERKAMI - krátké ohlédnutí

zveřejněno 19.8.2015

Nezapomenutelný školní tábor se již podruhé uskutečnil v Jizerských horách v chatě Zvonice v Kořenově. Celotáborová hra měla název „Za tajemstvím víly Izeríny“. Všichni se seznámili s legendou o Izeríně, takže během dalších několika dnů symbolicky hledali perly víly Izeríny, která je ochránkyní Jizerských hor a která drahocenné perly v horách poztrácela. Táborníci byli rozděleni do sedmi družin. Nejprve vymysleli pro svou družinu jméno, takže byli Špičáci, Tanvaldi, Jizeráci, Zvonci, Bižu, Desňáci a Jizerské veverky. Pak nakreslili svůj erb a vymysleli zajímavá čtyřverší, například „Když je tady bílý den, Zvonci rychle běží ven na pomoc zakleté Izeríně navzdory vleklé a zlé rýmě“ nebo jiné „Získáme vítězství za každou cenu, i kdybychom se měli válet v senu. My jsme Tanvaldi z Jizerských hor, náš tým drží pohromadě jak hudební sbor“. Všechny aktivity vyplývaly z tématu. Celotáborová hra byla rozdělena do několika etap. Za splnění úkolů získávaly družiny body a na mapě sledovaly posun barevných vlajek, jež získaly po příjezdu do tábora. Některá děvčata z jednotlivých družin za pomoci vedoucích vyrobila sádrové masky Izeríny, které v následujících dnech ostatní členové družin zdobili. Získávali indicie, podle nichž si sami vytvářeli vílu Izerínu. Indicie přidělovali vedoucí za správně zodpovězené otázky z historie, zeměpisu, biologie, matematiky, fyziky, za správně vyluštěné logické hádanky, rébusy a přísloví. Izerína měla mít dlouhé vlasy s cůpkem, na hlavě věneček, na očích stíny, na tvářích pihy, květinové náušnice, náhrdelník, talisman, řetízek nad kotníčkem, sukénku z kapradí, opasek a podobně. Všichni se snažili získat indicií co nejvíce, vybrat z týmu dlouhovlasou dívku a „vyzdobit si ji“.

Všechny družiny musely přinést Izeríně dárky, ty museli všichni vyrobit z přírodního materiálu, takže přinesli několik kytic, věneček, košíček na byliny, toaletní taštičku a klícku na ptáčky. Izeríně se prý popletly pohádky. Družiny soutěžily, kdo pozná více pohádek. Vždy si jeden člen týmu vylosoval kartičku s názvem pohádky, běžel k ostatním, musel pohádku beze slov výtvarně ztvárnit a zbytek týmu se snažil pohádku uhodnout. Každý tým si vybral dvacet pohádek. Byla to skvělá bitva, závodilo se na čas. Jeden den hledaly družiny korálky víly Izeríny, které poztrácela v lese. Každá družina měla v lese svůj domeček, do kterého její členové, pokud nebyli zasaženi „zabíjející koulí“, nosili „Izeríniny korálky“ v různých hodnotách. Když pršelo, přišel na řadu „jizerský kvíz“, děti se dozvěděly zajímavosti o Jizerských horách, jejich rozhlednách, přehradách, o Kořenově, Liberci, Jablonci a samozřejmě o Izeríně.

Jedna etapa celotáborové hry měla název „Kouzelné obrázky“. Děti pomáhaly Izeríně luštit reklamy. Nejprve absolvovaly reklamní kvíz, musely poznat 70 reklam. Nejlepší družina jich poznala 42. Pak družiny samy parodovaly v televizi nejčastěji vysílané reklamy a nakonec vytvářely reklamy svoje vlastní. Nejvíce reklam bylo v duchu teleshopingu a reklam na nejrůznější prací prostředky. Suprová byla reklama na „žlutý tanvaldský nerezový dřevěný kolíček“. Další etapa celotáborové hry se jmenovala „Prozření“. Viděl pouze kapitán družiny, ale nemohl používat ruce. Všichni ostatní členové týmů měli zavázané oči šátky. Kapitán je navigoval a oni poslepu postupně plnili nejrůznější úkoly. Museli si například zout a opět nazout boty, navzájem se krmili, prolézali a přelézali různé překážky, kopali na branku, shazovali plechovky, poznávali věci po hmatu, ochutnávali připravené „dobroty“.  A po „ ochutnávce dobrého či odporného pokrmu“, to podle výběru, sundali všichni šátky a prozřeli. Izeríně děti vařily „lektvar“. Vyfasovaly kotlíky, vuřty, brambory, olej, cibuli, koření a další ingredience, za dohledu vedoucích připravily ohniště a vařily vuřtguláš. Když byly guláše pro Izerínu dovařené, vzali vedoucí lžíce, ochutnávali a hodnotili. Výsledky se promítly do hodnocení celotáborové hry. Dvě etapy celotáborové hry byly noční. Jedna se jmenovala „Pomsta ducha Muhu“. Úkolem dětí bylo přejít určité území se svíčkou, která nesměla zhasnout. Na cestě plnily několik jednoduchých úkolů. Další etapa noční se odehrála ve sklepě ozářeném svíčkami. U vedoucích, kteří představovali jakési mystické postavy, všichni postupně plnili nejrůznější úkoly. Například zkoušeli, jak dlouho udrží hořící papír, zatloukali hřebíky, hráli karty, házeli kostkami, stavěli hraničky z dřevěných špalíčků, odebírali zápalky, chytali klíč na lanku, podle indicií hledali klíčová slova a podobně.

Jizerské hory jsou pro turistiku jako stvořené, a tak děti cestovaly po stopách Izeríny, polodenní i celodenní výlety směřovaly na rozhledny Nisanku, Černou Studnici, dále na Tanvaldský Špičák, na Bramberg, do Kořenova, Polubného, do Příchovic.

Aktivity byly doplněny sportovními soutěžemi ve vybíjené, fotbale, badmintonu a v netradičních sportovních aktivitách. Pro většinu dětí byly zážitkem všechny aktivity, nejvíce je asi zaujaly noční hry a samozřejmě se skvěle bavily při diskotékách.